Ch. Just Fur Fun Shamanrock

Jessieho jsem si přivezla od manželů Seidlových z chovatelské stanice Shamanrock po smrti malého Cherryho. Opatrovala jsem ho jako oko v hlavě a měla jsem hrůzu, aby ho stejně jako Cherryho neskolila nějaká infekční a záludná nemoc. Určitě i to mělo vliv na jeho povahu, kdy moc dobře věděl, že ať udělá, co udělá, tak já tam budu vždycky, abych ho ochránila. Provokoval Ritu, kterou měl jako štěně respektovat, ale já stála v pozadí a hlídala, aby mu Rita nezkřivila ani chlup na jeho kožíšku. Píšu to nyní, kdy Jessiek umřel a přesto se musím usmívat při vzpomínce na ty časy. Nicméně s Jessieho vyrostl zdravý pes a z malého štěňátka se stal roční drzý vejlupek. Až pak jsem pochopila, že každý pejsek potřebuje výchovu a hranice, stejně tak jako děti a všichni ostatní. Myslím, že jsme to zvládli perfektně a Jessie by si nikdy nedovolil být agresivní na lidi, strašně rád se mazlil a s úsměvem na tváři přivítal každé dítko (nejlépe i s rodiči) z okolí, kteří se ho hnali pohladit. Vždycky sebou hned praštil na zem a děsně si to užíval. Později ho sem chodily děti i venčit a braly si ho na procházku. Jediné čím je zlobil, bylo vláčení na vodítku. Nic jiného se nikdy nestalo. Mohla jsem ho i s dětmi s klidným svědomím pouštět ven. Byl doma jasný vládce celé smečky, ale venku psy na vodítku i na volno naprosto ignoroval. Někdy mě s tím i doslova štval. Kolikrát se mi stalo, že jsme byli na procházce s jednou z našich háravek a táhli se za námi toulaví psi. Nicméně Jessie nejevil známky, že by si to s ním chtěl vyříkat. Pamatuji si, že jednou jsem dokonce byla na běžkách a nemohla jsem se zbavit zaběhnutého Ridgebacka. Už jsem si nevěděla rady a nakonec jsem Jessieho pustila, aby ho nějak zahnal. Dodnes nevím, co bych dělala, kdyby se začali rvát! Nicméně Jessie měl víc rozumu jak já a pištěl na něj, že si chce hrát! Ridgeback měl tedy rozhodně jiné choutky, ale nakonec to vzdal a nechal nás být. Přitom na výstavách se Jessie choval jako neurvalec připraven se poprat. Bohužel vím přesně, proč tomu tak bylo. Právě když mu byl rok, tak jsme vyrazili na výstavu do Prahy. Tenkrát se konala ještě na závodišti ve Velké Chuchli a já se tam šla s Jessiem projít a stalo se to, co se stát nemělo. Zatímco jsme se procházeli po trávníku, tak nevím proč zrovna na nás, ale řítila se přímo k nám s hubou otevřeno Argentická doga a za sebou na vodítku vláčela paničku či handlerku jako prapor. Nechápu, že jí ta paní nezastavila, ale doga jí doopravdy vlekla vší silou. Paní utíkala, aby vodítko nepustila a doga se řítila přímo na nás. Přitom to byla doopravdy dálka. Já si všimla, co se děje a utíkala jsem pozpátku pryč, což bylo samozřejmě marné. Zatímco já běžíc pozpátku spadla přes pána sedícího na dece s Bordeoux dogou, tak Jessieho dostihla ta Argentická a začala ho rvát. Zakousla se mu přímo do krku. Štěstí v neštěstí bylo to, že paní tam nebyla sama a v patách se jí hnali dva pánové, kteří tu dogu od Jessieho utrhli, zatímco já se hrabala na nohy i s pánem, co tam pospával s tou Bordeux.dogou. Ti tři s tou Argentickou odešli neznámo kam a já tam zůstala stejně vyjevená jako Jessie. Měl pár škrábanců, které se zahojili, ale už jsem mu nikdy nevysvětlila, že výstavy nejsou od toho, aby se tam psy prali nebo si něco vyříkávali. Byla to pro mě jedna z prvních výstav a bohužel se to tenkrát takhle semlelo. Dnes bych si to určitě líbit nenechala. On to je trochu úsměvný příběh, ale horší je, že mladému psovi zůstala zkušenost, kterou jsem mu už nikdy nedokázala odpárat. Každopádně pro mě byl Jessie jeden z těch nejmazlivějších pejsků na světě. Rád chodil na procházky, koupal se v řece, běhal na volno po polích a nikdy mu nestálo za to honit zvěř. Popoběhl kousek, ale pak se vrátil s výrazem, že to stejně nemá cenu. Byl však vynikající pracant u kola a koloběžky. Na začátku nasadil tempo a to si držel celou trasu. Tuto svoji chuť pracovat předával i svým potomkům, kteří běhají ve spřežení. Jmenovitě např.
Argo a Angie Železný Vrch ve spřežení Vládi Vraštila, kteří mají za sebou hromadu závodů s vynikajícími výsledky. Stejně tak dobře na závodech běhá např. i Duke Polární úsvit se svým majitelem Radkem Pelikánem nebo Daphne Polární úsvit „Eimi“ v chovatelské stanici Snow Flake of Engel na Slovensku, či Fionka od Mamutí Skály Zuzky Kynclové. Jessie nenakryl desítky fen, ale za to vrhy po něm se mi doopravdy líbily. Jeho vrhy můžete vidět zde na webu v sekci krytí. Myslím, že doopravdy stály za to a jsem hrdá na to, co po něm zůstalo. Velmi krásný vrh měl v chovatelské stanici Starring Maat chovatele Fabrizio Cali na Sicílii, kde po něm zůstala i nádherná fena působící nadále v chovu, jménem Starring Maat Hanuket „Ayka“. Její bratr byl prodán v dospělosti na výstavy do Číny, kde též působí v chovu. Stal se tím pádem nejvzdálenějším Jessieho potomkem ???? Neuškodí ani trochu statistiky. Jessie je otcem 72 štěňátek v 11 vrzích. Z toho neznám jediné štěně, které by mělo špatné lokty či kyčle a znám pouze jediné u kterého byl diagnostikován katarakt. Myslím si, že to jsou perfektní výsledky a budu asi navždy litovat, že jsem si neuchovala pro své budoucí použití Jessieho sperma. Což už teď samozřejmě nezměním. Jessie byl do poslední chvíle aktivní a chodil s námi na procházky.
U kola přestal běhat v 10ti letech, kdy jsme našli nárustky na páteři. Naše dlouhé procházky mu však stačily a postupně jsme je zkrátili tak, aby vyhovovaly především jemu. Letos je už zvládl i můj 2,5 letý syn, který pravidelně vodil právě Jessieho a ten se od něj nechal komandovat kudy se půjde, a kudy ne. Vše samozřejmě pod mým dohledem ???? Na Jessieho mám 12 let krásných vzpomínek, které mi nikdo nevezme a jsem za něj chovatelské stanici Shamanrock nesmírně vděčná. Odpočívej v pokoji Jessieku.